Kdo je Baba?

Babův život je zasvěcen Bohu. Mezi jeho tituly patří „Swami“ a „Paramahamsa“. „Swami“ je blízké slovu „mistr“ a označuje mistrovství nad sebou samým a ve vzdělání. „Paramahamsa“ označuje toho, kdo dosáhl vysokého jógového stavu nirvikalpa samádhi a realizoval jednotu s Absolutnem. Jeho jméno, Hariharananda, znamená „božská blaženost vycházející z Absolutního Bezforemného Boha“.

Zasvětil tisíce lidí do Krija jógy, která současně rozvíjí tělo, mysl i duši. Ke svým žákům byl velmi laskavý a dal nám mnoho požehnání. Své fyzické tělo opustil ve věku 95 let po životě zasvěceném službě Bohu. Používáme minulý čas záměrně, protože mnozí ho zažili i po jeho fyzickém odchodu.

Gurudev nejen dosáhl hlubokého pokroku vlastním úsilím, ale ztělesňoval také duchovní sílu, moudrost a lásku všech mistrů Krija jógy, kteří před ním přišli. V naší době byl kanálem, lidskou nádobou, říčním korytem, jímž se řeka soucitu a síly, kterou je linie Krija jógy, vlévá do tohoto vyprahlého světa.

Byl synem Indie, jejím květem a plodem, darovaným nejen Indii, ale všem lidem světa. Už v raném věku si zapamatoval nejdůležitější písma světa. Jeho podrobná znalost moudrosti věků se stala jeho součástí a utvářela a vedla výuku i sdílení jeho vlastní hluboké seberealizace. Vysvětloval duchovní život a zásady křesťanům, muslimům, židům, buddhistům i hinduistům na základě jejich vlastních písem.

I když miloval Indii, pobýval na Západě a vážil si ho. Na Západ poprvé vstoupil pobytem v Evropě, kde zakládal meditační centra. Jeho láska k New Yorku, kde strávil mnoho času, by mohla vést k tomu, že bychom ho žertovně nazvali Swamim Velkého jablka. Když ho ve Spojených státech navštívili dva jeho swamiové, řekl jim: „Pokud nepojedete do New Yorku, vaše cesta sem bude neúspěšná. Musíte jet do New Yorku. Musíte vidět New York.“ Gurudev si energii New Yorku vychutnával. Nesmrtelný Mahavatar Babaji, který v roce 1861 znovu přinesl Krija jógu světu, navíc měl vizi, že Krija jóga bude součástí rozvoje moderní doby. Možná byla Gurudevova láska k New Yorku a jeho vklad do něj, když tam nabízel Krija jógu a trávil tam mnoho času, součástí rozvíjení Babajiho vize. V Babovi se malé, sevřené a napjaté já dokonalo, láska se naplnila ve věrnosti a smrtelné se spojilo s nesmrtelným Bohem. Byl prosycen svatostí z desetiletí meditace a ponoření do Boha. Tak jako když vejdete do domu a ucítíte vůni čerstvě pečeného chleba, byla svatost v jeho blízkosti (nejen v jeho přítomnosti) hmatatelná. Svým způsobem se vám sbíhaly sliny jako při vůni čerstvého chleba; probouzela ve vás hlad po duchovnosti. Někdy bylo být s ním konejšivé, skoro jako byste pomalu vstupovali do teplé vody jantarové barvy poté, co jste byli zpocení, spálení sluncem a bolaví. Ááách! Bylo to příjemné.

Ve stáří si udržoval svěžest mnohem mladšího muže, až téměř do konce života, kdy většinu času ležel na lůžku pohroužen v Bohu. Plaval v božském, ale jednou nohou se držel ve starém těle a vracel se, když bylo třeba, aby nás vedl a žehnal nám.

Baba dokázal být mimořádně něžný a milující. Jako zbožňující matka mohl pohladit tvář některého ze svých žáků a položit si jeho hlavu na hruď, když ji držel v požehnání. Baba však dokázal být i přísný. Těm, kdo se chtěli božskému plně otevřít, pomáhal. A protože to, co nás od božského odděluje, jsou často části nás samých, které si ceníme nebo které si alespoň pohodlně dopřáváme, jeho vykořeňování těchto věcí a stavění žáků do situací, v nichž jsme byli vydrhnuti dočista, bylo často nesnesitelné, ale prospěšné. Jeho přísnost byla stránkou jeho lásky: někdy je třeba dláta a někdy konejšivého balzámu. Dával a stále dává nám to, co potřebujeme, abychom se otevřeli plněji.

Ačkoli byl Baba mnich, byl velmi přístupným učitelem pro rodinné lidi. Je důležité zdůraznit, že Krija jógu sice učí mniši, ale učí ji také rodinní lidé (lidé žijící ve světě se zaměstnáním, rodinou a podobně) a je to duchovní praxe určená právě rodinným lidem. Krija jóga nevyžaduje, aby člověk opustil svět a žil v jeskyni a meditoval. Krija naopak nabízí svět jako kontext naší duchovní praxe. Svět není něco jiného než Bůh.

Při svém živém předvádění Krije ve světě žil Baba někdy delší dobu se svými žáky v jejich domovech. Zde jsou slova jednoho šťastného žáka:

Baba byl pravý, 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Pro mě jako žáka a studenta bylo nádherné trávit takový čas s realizovaným mistrem a vědět, že je pravý. Byl pravý. A já jsem neměl žádné pochybnosti. Odstranil všechny mé pochybnosti.

Mít ho každodenně v domě svého žáka, jak vaří jídla, jde s ním k zubaři, jde s ním k lékaři, přejde přes ulici koupit zubní pastu, to bylo velmi dojemné. Mohli jsme s ním jednat jako s člověkem. Znal lidský úděl. Byli jsme s Babou a mluvili jsme s ním tak, jako byste mluvili s přítelem, s někým, koho znáte. Ale vždy tam bylo něco hlubšího. Nebyl obyčejným člověkem. Jeho vědomí a jeho uvědomění byly jiné, při všech svých činnostech vždy pozoroval, byl vždy bdělý. Vždy vám připomínal, abyste byli bdělí vůči přítomnosti Boha. Říkal: „Dokážeš to vnímat?“

To je jedna z jedinečných věcí na Babově způsobu. Všichni jsme k němu byli připoutáni pozitivním způsobem. To byla část jeho půvabu, tento důvěrný vztah. Byl váš nejlepší přítel, váš nejdůvěrnější přítel, váš důvěrník. Cítil jsem, že mu mohu bezvýhradně důvěřovat. Dal jsem mu svou nejhlubší lásku.

Abych byl upřímný, někdy mi říkal věci, které jsem nechtěl slyšet. Ale věděli jsme, že to, co nám říká, je skutečně pro naše nejvyšší dobro.

Baba si získal mou důvěru, získal mou lásku a našel si cestu do mého srdce. Vzpomínám si na jednu chvíli velmi brzy po našem seznámení, v meditační síni. Na konci meditace přistupovali různí žáci k Babovi a dotýkali se jeho nohou. Seděl jsem tam a opravdu jsem byl sklíčený. Kdo jsem, abych se dotýkal Babových nohou? Jeden z přítomných měl sny a vize Babajiho. A já si říkám, on měl sny o Babajim, kdo jsem já, abych se dotýkal Babových nohou? Šel jsem tedy a posadil se venku. A Baba vychází a všichni se mu klanějí. Nasedne do auta. Auto odjíždí a všichni se vracejí dovnitř. A já tam sedím úplně sklíčený. A pak najednou auto zacouvá a Baba se klaní mně!

Jednou jsem přemýšlel, jaká je jeho motivace, že to všechno dělá. Řekl: „Mám jen jeden motiv, a to, abyste hluboce meditovali a byli realizováni.“ Měl rčení: „Můžeš na mě zapomenout, ale já na tebe nikdy nezapomenu.“

Baba byl pravý realizovaný mistr, a přesto pokorný. Tolik mě dojímá jeho pokora, jeho lidskost. Celý jeho život byl zasvěcen službě.

Dokázal se s námi spojit na naší úrovni. Jeden manželský pár k němu přiváděl svého malého chlapce a Baba mu dával čokoládu. Dospělým řekl: „Pro vás jsem Hariharananda, ale pro něj jsem Čokoládananda.“

Mnoho duchovních učitelů a mistrů žije ve světě. Mají různé dary, různé přístupy. O sobě Baba řekl: „Guru dává svým žákům artha, hmotný úspěch, a paramartha, duchovní dokonalost. Guru se neomezuje na to, že dá mantru nebo techniku nebo se podělí o své duchovní bohatství. Guru je ten, kdo se stará o každou potřebu svého žáka. Guru stojí po boku svého žáka, když nastanou těžkosti.“ Jeho duchovní děti vědí, že je to pravda.

Nic není pro Babu příliš malé, nic příliš velké. Doslova žehná našim zahradám a způsobuje, že přetékají ovocem a květinami. Jednou řekl: „Pokud jste zasvěceni, razítko Hariharanandy je na vašem srdci a všichni vás budou mít rádi,“ a to se projevuje v našich profesních úspěších a přátelstvích. Jedna kriyavanka vyprávěla, jak Baba v nefyzické podobě přišel k jejímu manželovi během strašného infarktu a navedl ho zpět k životu. Jiný kriyavan, umírající na rakovinu mozku, učinil v posledních týdnech života ohromující duchovní pokrok, protože mu Baba pomohl využít jeho nemoc k urychlenému rozvoji. Baba je jedno s Bohem a být milován a žehnán Babou znamená být držen v ruce Boha, který vás zná jménem, stará se o vaše potřeby a bude pracovat usilovněji než vy sami pro vaše vlastní dobro.

Zdroj: předmluva a stručný životopis v knize The Ocean of Divine Bliss: The Complete Works of Kriya Yoga Master Paramahamsa Hariharananda (strany xviii–xlii). Český překlad vznikl pro tento web z anglického originálu; závazné je anglické znění.