Setkání s ním

Jaké to bylo setkat se s Babou? Zde je příběh jednoho člověka:

Několik lidí sedělo na podlaze. Starý muž v oranžovém rouchu nám pokynul, abychom se posadili. Když mával rukou vzduchem, měl jsem zřetelný dojem, že prostor kolem něj není prázdný. Jeho prsty jako by se pohybovaly polem zředěné vody. Prázdnota kolem něj byla plná. Posadil jsem se. Mluvil, ale já jsem neslyšel ani slovo. Zaujala mě jeho řeč těla, jeho živé ruce a jeho úsměv. Zíral jsem na něj jako očarovaný. V jednu chvíli se podíval a jeho oči se setkaly s mýma. Místnost zmizela. Obklopilo mě bezmezné jasné světlo. Oči jsem měl otevřené, ale nikdo tam nebyl. Odvrátil pohled a pomalu se vesmír znovu zhmotnil.

Když si na tu chvíli vzpomenu, mé srdce se otevře a vlny vděčnosti se rozlévají až na konec stvoření. Ta nádherná vzpomínka je vtištěna do nejhlubší vrstvy mé bytosti. Když jsem se s ním setkal, byl jsem vnitřně obléhán temnými myšlenkami. Jeho božská přítomnost temnotu smetla a obklopila mě světlem. Taková byla jeho bytost. V životě jsou chvíle, kdy se na mě zatáhne odvrácená strana existence a stíny se vracejí. V takových okamžicích vyvolám Babův obraz a ponurost se okamžitě promění ve světlo. Setkání s Babou bylo božským darem. Od chvíle, kdy mě poprvé obdařil svou přítomností, se tmy nebojím.

Většina z nás potřebuje na duchovní cestě průvodce, někoho, kdo zná cestu a kdo nám může dát směr a povzbuzení a kdo někdy odstraní překážky našeho pokroku, které sami nedokážeme překonat.

Paramahamsa Hariharananda byl mistr učitel, nepřekonatelný guru. Různým lidem nabízel různé stránky sebe sama podle toho, co potřebovali. Mohl být dědečkovským rádcem, dítětem vyžadujícím něžnou péči, přísným kritikem, milujícím přítelem, nezadržitelnou silou přírody. V rámci láskyplného vztahu poskytoval, cokoli bylo potřeba.

Dokonce i Paramahamsa Prajnanananda potřeboval gurua a Baba mu tuto roli naplnil. Příběh jeho vlastních zápasů nám ukazuje víc o Babovi a pomáhá nám porozumět výzvám, kterým čelíme my, a přijmout je. Poslechněte si, jak Paramahamsa Prajnanananda vlastními slovy popisuje, jak Gurudeva poznával a navazoval s ním vztah.

Hledal jsem Boha, modlil jsem se a snažil se Boha najít od dětství. O Babovi jsem se dozvěděl jako patnáctiletý chlapec z novin. Bylo to po jeho první zahraniční cestě. Když odjel na Západ a vrátil se, vyšel v novinách článek o jeho cestě a o tom, co dělal. Byl jsem nadšený, protože pro školáka bylo velkou věcí vidět, že mnich z Urísy dosáhl tolik. A pak jsem několikrát četl jeho psaní v novinách.

Od osmnácti do dvaadvaceti let bylo přechodné období mého života a toho, co hodlám se svým životem dělat. Vážně jsem hledal duchovního průvodce, který by mi mohl pomoci. S tímto cílem jsem chodil od jednoho mnicha k druhému, ke každému, kdo navštívil mou vesnici.

Líbili se mi všichni. Ke každému z mnichů, které jsem potkal, jsem měl a stále mám hlubokou úctu, ale nějak jsem věděl, že to není ten, koho hledám. Stále jsem hledal průvodce, který by mi mohl pomoci.

S Babou jsme se poprvé setkali v prosinci 1980. Přesné datum si nepamatuji, možná 20. nebo 21., ale byl jsem vysokoškolák a byly vánoční prázdniny. Baba byl v Cuttacku, kde jsem studoval. V novinách jsem viděl, že bydlí v domě jednoho lékaře. A chtěl jsem se s ním setkat. Nechtěl jsem za ním jít kvůli Krija józe ani kvůli ničemu jinému. Jen abych našel průvodce.

Za chladného prosincového večera jsem se tedy vydal za ním do lékařova domu. Byla to dlouhá cesta pěšky. Byla tma, takže jsem se musel několika lidí ptát: „Kde je jeho dům? Kde je jeho dům?“ Když jsem dorazil, byl jsem trochu unavený. Když jsem ho poprvé spatřil, seděl na posteli ve svém pokoji. Bylo s ním v místnosti patnáct nebo dvacet lidí. V jeho přítomnosti jsem se cítil úplně jinak. Bylo to velmi příjemné.

Často se mnichům klaníme a dotýkáme se jejich nohou, abychom projevili úctu a získali jejich energii a požehnání. Já jsem se ale Babovi poklonil na dálku, protože mnoho mnichů nedovoluje, aby se jich někdo dotýkal za nohy. Podíval se na mě a sepjal dlaně před sebou s prsty ukazujícími vzhůru, jak to dělají někteří lidé při modlitbě. Pak jsem šel a posadil se do rohu vzadu.

Měl jsem zvědavost mládí a trochu vzrušení, že vidím člověka, o kterém jsem četl zajímavé věci. Ale když jsem ho poprvé uviděl, měl jsem v mysli některé otázky.

Měl jsem si ve své mysli představu, jak má mnich vypadat, jak má mluvit a jednat. Myslel jsem, že mniši budou velmi prostí. Ale když jsem Babu poprvé uviděl, byl velmi „upravený“. Vypadal velmi vyleštěně, v oranžovém polyesterovém oděvu, s umytými vlasy a brýlemi se zlatým lemováním. Myslel jsem, že bude prostý a bude žít velmi jednoduše.

Druhá věc, která mi toho dne nebyla příjemná, bylo to, co říkal. Někdo s ním mluvil o stravě pro duchovní život. Ten člověk prosazoval vegetariánskou stravu a Gurudev mu oponoval. Řekl, že strava pro seberealizaci není vlastně velký činitel. Říkal věci jako: „Pokud vegetariánství činí člověka seberealizovaným, pak jistě všechny ovce a kozy by byly seberealizované.“ Bylo to vtipné, ale tehdy jsem nechápal, proč to říká.

Pak Baba řekl: „Líbí se ti velké břicho, nebo dobře stavěné tělo?“ Ten muž řekl: „Dobře stavěné tělo.“ Baba řekl: „Podívej se na krávu, na slona, ti všichni mají velká břicha. Takže většina vegetariánů má velká břicha.“ Bylo to k smíchu! Ale já jsem měl v hlavě pevně zakotveno, že hinduistický mnich nebo mnich z Indie by vždy měl prosazovat vegetariánství. A tady je Baba, který mluví velmi v rozporu s mými názory. Vypadá bohatě a říká, že není špatné nebýt vegetarián! Později jsem pochopil, že jeho způsob učení byl pro každého člověka jedinečný.

Jedna věc se mi líbila: lidé přicházeli na zasvěcení a meditovat díky šíření ústním podáním, ne kvůli inzerátům v novinách nebo veřejným přednáškám. Když tedy Baba někde byl, přišlo ho vidět mnoho lidí, stejně jako jsem přišel já.

V den, kdy jsem se s ním setkal, měl neformální přednášku a pak řekl: „Žádám ty, kdo nejsou zasvěceni do Krija jógy, aby odešli, a k meditaci zůstanou jen zasvěcení.“ Protože jsem zasvěcen nebyl, chystal jsem se odejít, a Baba řekl: „Ty se posaď.“ Nechápal jsem, proč to říká. Proč smí jediný nezasvěcený zůstat, zatímco on vede zasvěcené při meditaci? Bylo mi záhadou, proč mi dovolil zůstat. Nechápal jsem to.

Pak meditace skončila a lidé se mu šli poklonit, dotýkali se jeho nohou a on jim žehnal a dotýkal se jejich hlav. Šel jsem tedy k němu. Snažil se mě zachytit za vlasy, což je láskyplné gesto, ale mé vlasy byly tak krátké, že je nemohl uchopit. Pak mě Baba velmi láskyplně chytil za tváře. To se mi opravdu líbilo! Byl tak láskyplný, tak laskavý a tak dostupný. Ostatní mniši byli všichni na dálku. Nedovolují, aby se k nim člověk přiblížil.

Chtěl jsem odejít, ale Baba řekl: „Ty se posaď.“

„Jsi vysokoškolák?“ zeptal se.

Řekl jsem: „Ano.“

„Co studuješ?“

„Ekonomii.“

„Opravdu mě těší, že tě vidím,“ řekl. „Studuj pořádně a nebuď jako ostatní mladí muži, příliš extrovertní a uvízlí ve světě. Soustřeď svou mysl na svůj cíl.“

Jen jsem se na něj díval. Pak řekl: „Přijď znovu.“

Později jsem zjistil, že o mně už věděl hodně. Ale když jsem tam byl, nevěděl jsem to. Byl jsem zvědavý: proč mi dovolil sedět s ním při meditaci, když ostatní byli požádáni, aby odešli?

Hned následující den jsem k němu šel znovu, také večer. Měl radost, že mě vidí.

Vrátil jsem se s myšlenkou, proč mi řekl, abych při meditaci zůstal, a proč řekl, abych přišel znovu. Chtěl jsem ho tedy poznat o něco víc. Říkal jsem si: „Nemůžeš ho poznat, pokud nepůjdeš blíž… dobře, tak půjdu znovu.“

Když jsem šel podruhé, byli tam někteří lidé stejně jako předešlý den. Baba pronesl duchovní promluvu a ten den mluvil o něco víc o Kristu. Měl jsem radost, protože obvykle čekáte, že indičtí mniši budou mluvit o Krišnovi a dalších, ale ne o Kristu nebo Mohamedovi. Znovu požádal nezasvěcené, aby před vedenou meditací odešli, a znovu řekl: „Ty zůstaň.“ Zůstal jsem tedy. Potom jsem se mu šel poklonit a on mi znovu požehnal a byl velmi laskavý.

Byl tam můj přítel. Nevěděl jsem, že je žák. Byl nadšený, že mě tam vidí. Když jsem odešel, šel se mnou, protože jsme bydleli na stejné koleji. Začali jsme mluvit o Babovi. Řekl jsem svému příteli: „Ty jsi jeho žák, měl bys ho chválit jako Boha.“

Téměř tři měsíce uplynuly, než jsem Babu znovu viděl. V tom období, než jsem ho znovu uviděl, možná v dalším měsíci, jsem byl v knihkupectví a uviděl jsem knihu Autobiografie jogína. Nevěděl jsem o spojení mezi Babou a Paramahamsou Yoganandou, který Autobiografii jogína napsal. Hodně jsem četl duchovní knihy, a tak jsem si ji koupil. Když jsem začal číst, zjistil jsem, že souvisí s Krija jógou.

Je tu zajímavá souvislost. Když mi bylo 14 nebo 15 let, byl jsem v Puri ve státě Urísa, který je samozřejmě v Indii, se všemi svými školními kamarády na výletě. Šli jsme od moře k chrámu Džagannáth. Vedla tam úzká ulička do ášramu Karar, ale nebyla tak označena. Byla tam jen malá cedulka na prkně: „Meditační centrum Krija jógy založené Swamim Shriyukteshwarem, 1903.“ Když jsem ji na té cestě uviděl, měl jsem pocit, že to místo velmi dobře znám. Na chvíli jsem se zastavil a jen stál a díval se. Moji kamarádi řekli: „Zdržujeme se, pojď, proč tu stojíš?“ Když jsem četl Autobiografii jogína a setkal se s Babou, všechny tyto myšlenky se mi vrátily. Chtěl jsem jít do ášramu Karar.

Pár měsíců poté, co jsem přečetl Autobiografii jogína, jsem Babu znovu uviděl. Potkal jsem svého přítele, který už byl zasvěcen. „Víš, kde je Baba?“ zeptal jsem se.

„V Puri,“ řekl.

„Jedeš za ním?“ zeptal jsem se.

„Ne,“ řekl. Byl to student a měl málo peněz, neměl dost na cestu.

„Jak dlouho tam Baba zůstane?“ zeptal jsem se.

„Zůstane víc než týden, protože Den zakladatelů ášramu Karar je v březnu. Zůstane do jeho konce,“ řekl můj přítel.

„Můžeš jet, zaplatím ti cestu,“ řekl jsem.

„Podívej,“ řekl. „Ty můžeš jet, ale nejsi zasvěcen. Bude tam meditační třída a zasvěcení, a co budeš dělat ty?“

„Pojeď se mnou,“ řekl jsem. „Ty můžeš meditovat a já se někam posadím. Bude tam nějaké místo, kde můžu sedět sám. Třeba půjdu k moři, až bude probíhat vaše zasvěcení a meditace.“

Můj přítel ustoupil, řekl mi, abych si vzal moskytiéru, a 18. března 1981 jsem se s přítelem vydal za Babou potřetí, do ášramu Karar. Ášram byl opravdu přeplněný, na malém pozemku bylo několik set lidí.

Lidé spali tu a tam, všude kolem. Oba jsme spali pod jednou moskytiérou venku na verandě v chrámu samádhi Shriyukteshwarjiho. Bylo to velmi zvláštní místo ke spaní.

Když jsem přišel k Babovi, poznal mě. Poznal jsem, že se mu opravdu líbím. Řekl mi: „Posaď se tady vedle mě.“ Nechal mě pověsit mu košili. Když šel ven, řekl: „Přines můj polštář.“ Nosil jsem tedy polštář a šel za ním. Lidé si mysleli, že jsem jeho žák, ale tehdy jsem jeho žákem nebyl. Dal mi tedy mnoho příležitostí být mu blíž a do určité míry mu sloužit. Staralo se o něj i další lidé.

V tomto období jsem víc pocítil jeho lidskost, jeho péči a jeho neobvyklý způsob lásky. Víte, láska obvykle roste a projevuje se, když se lidé znají. Já jsem si ale nemyslel, že mě zná, a přesto byl ke mně velmi laskavý a láskyplný a choval se ke mně, jako bych mu byl velmi blízký. Při chůzi mi držel ruku na rameni. Když jsem se na něj díval, viděl jsem někoho skutečně velkého, mohutného, plně rozvinutého. A také jsem viděl někoho, kdo ke mně byl tak láskyplný, tak něžný, sladký a laskavý.

Při této návštěvě jsem v ášramu zůstal přes pět dní. Chodil jsem a sloužil lidem, nejen Babovi, a když nebyla práce, seděl jsem v chrámu samádhi Shriyukteshwarjiho a zpíval. Někdy se ke mně lidé přidali a zpívali se mnou. Pořád si mysleli, že jsem žák.

Jednoho rána přišel jeden z yogacharyů se skupinou žáků, aby se posadili vzadu v chrámu samádhi a mluvili o technikách Kriji. Baba tehdy odpočíval, a tak jsem seděl vzadu v chrámu a četl. Řekl: „Je tu někdo, kdo není zasvěcen?“ Řekl jsem: „Já nejsem zasvěcen.“

Všichni se na mě podívali s velkým podezřením. Jsem si jistý, že si mysleli: „Proč tu zůstává ten mladý muž, který není zasvěcen, a proč je tak blízko Babovi?“ Yogacharya řekl: „Promiň, musíš odejít, protože budeme probírat techniku.“ Pomyslel jsem si: „Jeho guru mi dovoluje sedět při meditaci, tak proč to žáci nepřijímají?“ Odešel jsem tedy z chrámu.

Nestranně jsem pozoroval všechno, co Baba dělal. Pomalu moje kritické názory zmizely. Viděl jsem, že nosí prosté oblečení, viděl jsem, že když se šel koupat, jen si rukou pumpou polil tělo vodou, žádná moderní sprcha ani nic podobného. Viděl jsem prostého Inda. Viděl jsem také jeho ložnici, byla velmi, velmi prostá. Nebylo tam ani stopy po bohatství.

Byl ke mně velmi jemný a láskyplný. S láskou se mě dotýkal na rukou, na obličeji, na ramenou a dával mi práci, aby mě udržel blízko sebe. Baba byl velmi milý i k ostatním. Viděl jsem ho při jednání s lidmi a pozornost, kterou věnoval svým žákům, byla velmi dobrá. Pamatoval si jejich jména a ptal se na jejich děti. Byl velmi znalým učitelem s dobrým porozuměním písmům.

Během těchto pěti dní jsem byl velmi šťastný, jen tím, že jsem tam byl. Byl jsem velmi šťastný a spokojený, ale přesto jsem ho nepřijal jako učitele a průvodce, kterého jsem hledal, protože jsem to chtěl skutečně vědět zevnitř, ne jen z toho, co jsem pozoroval zvenčí.

Paramahamsa Prajnanananda nakonec Babu přijal za svého gurua. Více o tom a o jejich vztahu se můžete dozvědět v knize My Time With the Master od Paramahamsy Prajnananandy.

Zdroj: předmluva a stručný životopis v knize The Ocean of Divine Bliss: The Complete Works of Kriya Yoga Master Paramahamsa Hariharananda (strany xviii–xlii). Český překlad vznikl pro tento web z anglického originálu; závazné je anglické znění.